Krátká úvaha - sebevražda
Lidé mají právo na život už od narození. Předpokládá se, že všichni budou žít šťastně až do smrti. Ale co když je jejich život utrpení? Co když jim nejde pomoci? Mají žít prázdný život plný žalu? Ale to by přece nebyl život, bylo by to jako kdyby byli zombie. Žijí, ale jsou zaslepeni smutkem a depresemi. Tak proč by se měli trápit? Jistě, jsou lidé, kteří spáchají sebevraždy kvůli pozornosti. Těm bych vzkázala, že větší ubohost už nemohli vymyslet. Jsou i jiné způsoby jak si zajisti popularitu. Ale nejsou všichni takoví. I kdyby se mezi nimi našel alespoň jediný člověk, který si přeje zemřít, protože smrt je pro něj vysvobozením z pekla, tak proč jej nutit žít? Jestli je milujeme, měli bychom to pochopit a ne je nutit přežívat. Protože přesně toto je přežívání, ne žití!
Odchod by měl ale být důstojný, ne že by člověk skočil z mostu, to považuji za neúctu k člověku a vrchol ignorance. Stále bychom se však měli snažit sebevraždám předcházet a snažit se lidem pomoci vzpamatovat se, nebo svou nemoc nevidět tak černě atd., ale ne ji vidět jako samonabízející se jediné řešení. A je úplně jedno, jakého je člověk vyznání. Křesťané považují sebevraždu za hřích, protože Bůh jim život dal a jen on jim jej může vzít. Ale co když je projevem Boží vůle naše jednání? Takže jestli je sebevražda tak špatná, tak kdo a proč ji tedy ,,vymyslel?" Od někoho ten popud jít přeci musel. Byl to snad přímo Bůh?Nebo někdo jiný, kdo nás stvořil? Nebo je to mimozemská chyba lidské mysli, která se vymkla kontrole? Nebo je to náš vlastní nápad? Co myslíte Vy?